Dynamika gender-třída

Théorie Communiste rozvíjí svoji kritiku genderového rozdělení společnosti a jeho vztahu s třídním rozdělením a bojem. Nejde jen o stručné převyprávění textu Genderové rozdělení, programatismus a komunizace. Tentokrát TC nastřelují analýzu, že pokaždé, když ženy vstoupí do boje, prolamují hranici mezi soukromým a veřejným a dávají sebepartiulárnějšímu třídnímu konfliktu novou dimenzi.

Genderové rozdělení, programatismus a komunizace

Proč řešení genderové otázky není čímsi, co automaticky přinese třídní boj? Proč ”patriarchát” a kapitalistické vykořisťování nejsou jen dvě různé a vedle sebe ležící “formy útlaku”? Jak jsou navzájem spojeny? Jaký je vztah mezi bojem žen a třídním bojem? A proč je zrušení genderového rozdělení spojeno se zrušením tříd a třídního boje – tedy s revolucí jakožto komunizací? To jsou témata, o nichž pojednává Roland Simon z Théorie Communiste.

Lidská praxe a její perverze: Mezi autonomií a strukturou

Esej německého marxistického akademika Wernera Bonefelda, který učí na univerzitě v Yorku, se zabývá otázkami vztahu mezi prací a kapitálem, postavením třídního boje vůči kapitálu a poměrem objektu k subjektu. Je nejen kritikou strukturalistických a autonomistických přístupů k daným otázkám, ale také předestírá perspektivu tzv. “systematické dialektiky” jakožto přístupu usilujícího o překonání dichotomie mezi objektivismem a subjektivismem, které jsou vlastní výše zmiňovaným přístupům a tak či onak se obrážejí v marxismu přelomu 19. století až poloviny století dvacátého (ať už se jedná o levici, střed či pravici klasické sociální demokracie, leninismus, trockismus, levý komunismus německý i italský, maoismus, operaismus…).

Dva aspekty šetření

Co si počít se současným kolem šetření? Máme věřit keynesiánům jako Paul Krugman, když tvrdí, že kapitalisté jednají proti svým nejlepším zájmům, když volají po škrtech? Jsou vládní finance skutečně pod tlakem nebo je to všechno jen trik jak podrýt poslední zbývající výdobytky dělnických bojů? Někteří členové Endnotes přicházejí se svojí troškou do mlýna…

Úvod k “Přechodné fázi krize: Éře nepokojů”

Skupina kolem řeckého časopisu Blaumachen v září 2011 dopsala úvod ke svému textu z června téhož roku Přechodná fáze krize: Éra nepokojů. Jednak v něm svůj text aktualizují o stručnou analýzu hnutí “rozhořčených” ve Španělsku, Řecku a Izraeli a britských nepokojů v srpnu 2011 a jednak se zabývají teorií trhliny (ruptury, divergence, vychýlení) mezi různými praktikami v třídním boji (kdy proletariát ve svém konání jako třída bojuje za svoji třídní reprodukci a zároveň na ni naráží jako na limit svého boje) a evolucí této trhliny v současných bojích.

Christopher J. Arthur versus Théorie Communiste ohledně odcizení

Do debaty mezi Aufheben a Théorie Communiste zasáhl i jeden z autorů z okruhu Open Marxism, marxista-humanista Christopher J. Arthur, aby v marxologickém sporu o úloze odcizení v Marxově díle a zejména pak v Ekonomicko-filozofických rukopisech z roku 1844 intervenoval na straně Aufheben a jejich interpretace, že mezi “mladým” a “zralým” Marxem je jasná kontinuita, protože ani u “mladého Marxe” odcizení nikdy není esencí reality, nýbrž modem vivendi společenských vztahů. Rovněž se tu řeší potřeba překonat pojetí kapitalistického vztahu jako protikladu dvou sobě vnějších pólů ve prospěch dialekticky pojatého rozporu, jednoty protikladů.

Théorie Communiste odpovídá Aufheben

Tento dopis britským Aufheben, který za Théorie Communiste napsal Roland Simon, je jedním z nejdůležitějších příspěvků do debaty mezi oběma skupinami, která se odehrála začátkem 21. století. Startovním bodem pro ni byla série textů od Aufheben, která se kriticky zabývala teoriemi dekadence v různých mutacích marxismu. Především však Aufheben jako důležitý problém marxismu ve 20. století identifikovali oscilaci mezi objektivismem a subjektivismem, aniž by však sami dokázali naznačit překonání tohoto rozporu. Théorie Communiste reagovali krátkou recenzí, v níž se pokusili velmi zhruba načrtnout svůj maximálně zajímavý pokus o takové překonání. Aufheben k ní napsali krátký úvod, který zde na Knihovničce již vyšel pod titulem Komunistická teorie: Nechala ultralevici za sebou? Následující výměnu názorů bohužel nemáme k dispozici, až tento dopis, v němž se Simon zaměřuje na objasnění otázky revoluce jako sebezrušení proletariátu a nikoli jeho afirmace, na periodizaci kapitalismu na základě formálního a reálného přivtělování práce ke kapitálu a na kritiku problematiky, která postuluje odcizení jako esenci reality a rozpor mezi pravou lidskou podstatou a odcizením jako činný rozpor dějin. Z hlediska klarifikace teoretického přínosu Théorie Communiste se jedná o velmi významný, byť ani zdaleka vyčerpávající, text.

Přechodná fáze krize: Éra nepokojů

Nový text (2011) řecké skupiny Blaumachen, který analyzuje úsporná opatření jakožto lék na dlužní krizi Eurozóny, studentské protesty v Británii a Itálii, hnutí, které se na podzim 2010 odehrálo ve Francii, a revolty v arabských a afrických státech jako druhou fázi restrukturalizace kapitalismu.

Komunizace kontra socializace: Komunizace jako krok visící ve vzduchu

Text, který Théorie Communiste připravili pro komunistický letní tábor v roce 2009. Načrtává se v něm, jak podle nich bude vypadat proces komunizace.

Poznámky ke “třídě”

Velmi podnětný pokus z pera skotského akademika Richarda Gunna o kritickou reformulaci marxistického pojmu třída, jenž se vymezuje proti tradičnějším marxistickým pojetím třídy (např. Althusser nebo Tronti) jako proti sociologickým. Článek vyšel v roce 1987 v druhém čísle časopisu Common Sense.