Skip to content

Dopis o osvobození zvířat

6.2.2011

Tento dopis napsali francouzští Troploin anglickým Antagonism jako reakci na jejich brožuru Beasts of Burden. Zabývají se v něm vztahem mezi komunismem, prvobytně pospolnou společností, jejím rozpadem a tím jak to všechno souvisí se zemědělstvím a postojem člověka ke zvířatům.

***

1. Nic jako obrat k horšímu v dějinách neexistuje

Nelze určit kdy a jak se dějiny pokazily. Primitivismus selektuje ta fakta, která údajně potvrzují jeho argumentaci a odmítá jeden aspekt vědy (tradiční historiografii) ve jménu jiných, které rovněž náležejí ke kapitalistickému vědění (antropologie). Místo rozchodu s „marxistickým“ determinismem přesouváte důraz z ekonomiky na kontradikce člověk/zvíře. Ať už by byl jeho autorem Rousseau, vy, nebo já, každý „discours des origines“ obvykle více vypovídá právě o svém autorovi než o minulosti.

Historiografie nám poskytuje fakta a události, které přispěly ke změně člověka v to, čím je dnes. Těch příkladů není zase tolik, ale postačí každému, aby si z nich vybral a dál s nimi pracoval.

Proč by měl být lovec oním prvotním zlosynem? Píšete, že zemědělství vedlo k akumulaci a tudíž k třídám atd. … A co sběrači: proč by někteří nemohli akumulovat to, co jiní nasbírali?

Stejně logické by bylo začít jakýmkoli podobným faktem (například kolem) a na jeho základě rekonstruovat celých 10 000 let.

Žádná jednotlivost nemůže vysvětlit vše. Hodnota tak třeba nevysvětluje celý kapitál. Nelze si zvolit jednu formu (nevyhnutelně odcizeného) života a udělat z ní příčinu všech ostatních. Sběračství jako protiklad domestikace zvířat. Zemědělství versus lov. Vesnice versus město. Stálá sídla versus kočovnictví. Jedinec versus společnost. Pospolitost versus individualita. Svobodný lov a rybaření versus farmářství. Elita versus lid. Centrální moc versus lokální. Podmínky žen. Poroba dětí. Technika a stroje. A nezapomeňme na válku! Hodně se toho změnilo, když se rozvinulo „ritualizované“ válčení a zajatci se začali používat k tomu, co se později stane „prací“. S největší pravděpodobností se toho většina udála zároveň, tj. během několika málo tisíc let. Zemědělství tedy nevyústilo v třídy a politickou moc. Byl „primitivní komunismus“ a pak bylo zemědělství + třídy + politika.

Marxistický determinismus (v našich textech občas přítomný) vysvětloval dějiny tím, že se objevil „přebytek“, kterého se zmocnila nějaká menšina. Freddy Perlman jej nahrazuje hydraulickou determinací. Neříká ale, proč se místní společenstva rozpadla a dala vzniknout „třídám“ a „státu“. Cožpak nemohla sama kolektivně budovat hráze a kanály a nikoli se spoléhat na „organizátory“? Na této technické evoluci nebylo nic fatálního. Jinak bychom si totiž museli připustit, že lidstvo se bude vždy zotročovat všude, kde použije velkoplošné zavlažování. Existují rovněž důkazy o loveckých, nebo rybářských, či zemědělských společnostech, které nezačaly utiskovat lidské bytosti. Proč? Nikdo neví. Proč se vše pokazilo, nelze vysvětlit o nic více, než lze zaručit, že někdy v budoucnu se to zase zlepší (a už to bude jen dobré).

Nemůžeme vzít něco, co se nám nelíbí (obvykle naprosto oprávněně) a udělat z toho universální příčinu. Proč si nevybrat jeskynní malby? Ty souvisí s jazykem a tudíž se symbolickou mocí, kterou se lidé chytili do pasti, jak tvrdí Zerzan. Toto tvrzení je stejně tak platné jako irelevantní: z jednoho aspektu společnosti dělá příčinu všeho.

Pleteme-li si část s celkem, lze povolat (pre)historii, aby potvrdila cokoli. Militantní vegetariánství může snadno vysledovat, že stopy sociálních zlořádů vedou k pojídání masa a do kontrastu s nimi postavit zdánlivě lepší život vegetariánských lidoopů. Jenže stejně dobře podložitelná by byla i opačná volba. Masožravost se považuje za původ esenciální součásti lidství: společenskosti. Stejně jako řada predátorů i delfíni mají nějakou formu kooperace, hierarchie, kódů atd. A tak jako vy považujete lov za hlavní zdroj útlaku, jiní se k němu staví jako k původu společnosti. Inteligence znamená schopnost čelit novým situacím a přizpůsobovat se neustále se vynořujícím faktorům. Zvířata, která zabíjejí, mají obvykle daleko více sociálních vztahů než ty, které jsou jejich kořistí. A kam se tak nyní dostáváme? Na fyziologičtější rovině se tvrdí, že vzestup malých národů živících se živočišnými bílkovinami (antické Řecko, Anglie, Japonsko) dokazuje, že masožravost je lepší. Jaký to má ale opět význam? „Příroda“ nám skýtá tolik důkazů, že jimi prokážeme jakýkoli argument, takže tyto důkazy se stávají neužitečnými. Cožpak zvířata a stromy nebyly zvěcněny právě proto, že s lidmi se zacházelo jako s věcmi?

Automobilový průmysl není nepřijatelný, protože se odvozuje od jatek. Naše kritika kapitalismu je právě o tom, že produkce hodnoty mění vše, ať už maso nebo poezii, v komoditu a že je k ničemu chtít více milostných básní a méně hamburgerů. Dokud budou oba produkty ziskové, budou je továrny chrlit dál. A může se jednat o továrnu na cokoli. Je třeba porozumět právě společnosti dopravníkového pásu a revolucionizovat ji a nezáleží na tom, jestli vyrábí balené hovězí, celozrnný chléb, nebo ledničky.

2. Zabývat se nějakým tématem (zde: masožravost/vegetariánství, či postavení zvířete) předpokládá ptát se po původu otázky

Čím to je, že průměrný mladý městský západoevropan počátku 21. století nenávidí pohled na muže v khaki, kteří se vydali střílet zajíce nebo kačeny?

Povědomí o přírodě, ekologické obavy a reakce na zneužívání zvířat nejsou známkami, že si lidstvo konečně začíná uvědomovat svůj dopad na zbytek planety, ale nutnosti, aby kapitál přemýšlel globálně a aby bral v úvahu veškerou minulost i přítomnost, od mayských chrámů až po velryby a geny. Vše, čemu dominuje, je třeba kontrolovat a klasifikovat, aby se to dalo ovládat. Co lze zpeněžit, je nutné chránit. Svět patří kapitálu a žádný vlastník si nemůže dovolit být vůči svému majetku příliš nedbalý. Na počátku 19. století buržoazie plýtvala životem i pracovní silou miliónů proletářů. Částečně i díky činnosti dělníků došlo ke změně v méně destruktivní a ziskovější vykořisťování. A nyní si již zase kapitál nemůže dovolit zmarnit milióny opic nebo stromů.

Není náhodou, že akutní citlivost k postavení zvířat přichází ve stejnou dobu jako industrializované pěstování potravin a chov ve stylu koncentračních táborů. Humanismus i moderní státní moc povstaly společně. Industrializaci všeho (člověka, zvířete, ale i lidské a zvířecí potravy) doprovází protest proti špatnostem, které jsou na všem páchány. Posledních 30 let se vegetariánství vyvíjí stejným tempem jako agrobyznys a stejně tak i naše pocity: jíme do plastu zabalené šunkové sendviče, ale odmítáme nosit norka. Moderní člověk chce maso bez krve, tabák bez nikotinu, komodity bez potu, válku bez mrtvol, policii bez obušků, obušky bez modřin, peníze bez spekulace.

V tomto ohledu ty nejmodernější formy vykořisťování pomáhají pochopit ty nejzaostalejší.

To, co se děje zvířatům je degradovaným produktem „třídního boje“, evoluce vztahů mezi kapitálem a prací po rebeliích 60. a 70. let na pracovišti. Manažeři se snaží, aby pracoviště bylo pro vzácný kapitál – práci – bezpečnější a méně destruktivní (= produktivnější). Vykořisťování zvířat tento proces duplikuje. Má tendenci dělat na zvířatech méně pokusů, aby z nich více vytěžilo – je-li to nutné, tak bolestivě, je-li to možné, tak bezbolestně: „snižování počtu obětovaných zvířat, zdokonalování technik, které způsobují utrpení a nahrazování živých zvířat simulacemi, nebo buněčnými kulturami“ (Newsweek, 16. ledna 1989). Protesty proti týrání zvířat doprovázejí obecný požadavek multikulturní, otevřenější, neagresivní společnosti.

Je třeba zpochybnit samotnou otázku. Důraz na „krutost“ implikuje, že „regulérní“ zacházení by bylo přijatelné. Trvání na „bídných“ pracovních podmínkách volá po snesitelné práci. Boj proti excesům tedy logicky podporuje umírněnost. Předpokládejme, že by tyto otřesné (a často očividně pošetilé) pokusy mohly být skutečně bezbolestné a pro dotyčná zvířata dokonce i příjemné. Vy i já bychom přesto stále byli proti studování „stresu“ a testování kosmetiky, tak jako „šťastné“ dělníky z Fordu považujeme za ještě odcizenější.

3. Podmínky lidí i zvířat se zhoršují pouze v tom smyslu, že se vše kapitalizuje. Ty nejviditelnější hrůzy páchané na lidech i zvířatech se tudíž stávají méně viditelně hrůznými.

Vaše brožurka začíná předpokladem, že nejen masy trpí zvýšeným vykořisťováním a narůstajícím zbídačováním, ale i zvířata jsou zařezávána a mučena víc než dříve.

Život se zhoršil, ale nikoli tak, jak říkáte. Hladomorů či masového zabíjení lidí není o nic víc než v letech 1900 nebo 1945. Co se zdravé výživy týče, strava průměrného západního dělníka je rozhodně bohatší a vyváženější než za Marxových časů: dostává se mu tolika industrializovaných potravin jako industrializované zábavy či cestování. Střední délka života se neustále zvyšuje: jestliže v Rusku klesá, je tomu tak, protože Rusko je sužováno zaostalým kapitalismem. Robotárny nejsou budoucností kapitálu a sociální dávky a podpora nejsou mezi proletáři hlavním zdrojem příjmu. Mýlili bychom se, kdybychom místo, které nikdo nepovažuje za nebe, označovali jako peklo.

Oproti rokům 1848, 1917 či 1945 se zhoršilo to, že ještě nikdy se tolik živých bytostí i neživých věcí nezměnilo v peníze a peníze produkující procesy. Ještě nikdy nebyli lidé závislejší na něčem, co je nad nimi a… až do teď, neschopnější či neochotnější tuto situaci změnit.

Jak říkala SI, záleží na kritice bohatství nabízeného touto společností a nikoli chudoby, kterou na nás uvaluje. Protože oboje jde ruku v ruce. Politicky korektní nasládlý image lásky k zvířatům, který tato společnost prezentuje, je stejně hrůzný jako jatka, jež se fakticky odehrávají za vysokými zdmi. Nebyla to Ideopolicie ani Místnost 101, co činilo svět románu 1984 hnusným – byl to jeho všezahrnující konformismus. Winstonova finální láska k Velkému bratrovi je alespoň stejně tak strašlivá jako muka, kterými prošel.

Kapitál mrzačí a pokořuje lidi. Zabíjí milióny zvířat. Pravda. Ale kdekoli se kapitál vyvíjí a stává se „čistěji“ kapitalistickým, daleko méně se uchyluje k mučení a otevřenému násilí. Esenci (a tudíž ani kontradikci) kapitalismu nenalezneme v jeho extrémech. Genocida i porážení dobytka jsou nevyhnutelnými důsledky kapitálu: ale nedefinují jej.

Tak jako vykořisťování zvířat i sexismus a rasismus jsou nutnými komponentami kapitalismu. Ale jen tehdy, pokud je potřebuje. Periodicky je překonává, nahrazuje je lépe adaptovanými formami. Neformální či institucionální rasismus se vždy v nějaké kapitalistické zemi vynoří, ale nikde není pro kapitál esenciální. Například apartheid nebyl „formou“ námezdní práce v Jihoafrické republice. Před patnácti lety nám přátelé vykládali, že boje proti apartheidu byly boji proti kapitalismu, jelikož jihoafrická ekonomika byla na rasismu založená a nikdy by se bez něj nemohla obejít. Nyní se bez něj obejde. A podnikatelé ve skutečnosti patřili mezi hnací síly, které se apartheidu zbavily.

Máte pravdu, že McDonald´s je jádrem mnoha aspektů naší současné společnosti. Ale přesně řečeno, McDonald´s nelze vyobrazovat pouze jako koncentraci hrůz (špatné jídlo + degradované sociální vztahy pro zákazníky, mizerný plat + otřesné pracovní podmínky pro pracující, více zabitých zvířat, plus větší dominance amerických investic a životního stylu). To vše je pravda, ale protože argumentujete z kvalitativního hlediska, uniká vám jak přitažlivost tak dopad špatného jídla i špatné práce. Koncept rychlého občerstvení historicky souvisí s idejemi bezpečného jídla (taková místa mají minimálně stejné hygienické standardy jako většina hospod či kaváren, které máme rádi), stravování o samotě, žádných závazků vůči druhým, minimálního fyzického kontaktu i verbálního projevu, rychlosti, ale i poskytnutí příležitostné práce, zejména mladým. Tyto ideje jsou více než nějaká ideologie, vyjadřují realitu volna a práce ve věku televize a počítačů. Vykořisťování ano, ale násilí (vůči lidem i zvířatům), které se pod ním skrývá, lze chápat jedině jako rub rychlého občerstvení. McDonald´s je stejně vykořisťující a represivní jako kterákoli jiná firma, ale tvrdí, že je (a do jisté míry je) přátelský k zákazníkům, přátelský k personálu, přátelský k zvířatům. Dát si hamburger v nějakém rychlém občerstvení může tedy znamenat menší sociální zapojení než sedět v hospodě nebo Pepově kavárně.

Kapitál nám bere život (ve všech formách, od lidské práce, přes stromy a krávy až po pohádky a emoce), reprodukuje jej a vrací nám jej zpátky. Tím se liší od minulých vykořisťovatelských systémů. V tom spočívá jeho síla. Na rozdíl od upíra z nás sice vysává energii, ale udržuje nás naživu a nechává nás růst, vyrábět, nakupovat a konat. Produkce hodnoty i konzumentství fungují, protože jsme aktivní i pasivní. Proč jsou počítače tak populární? Proč sport?

Maso skutečně bylo symbolem příslušnosti k vyšším třídám. Ale nestavíte věci vzhůru nohama? Stejně tak pravděpodobné je, že vládci si pro sebe nechávali to, co mělo větší nutriční hodnotu. Každopádně, západní dělník (zejména muž) stále věří v přejídání a libuje si v červeném mase, zatímco elita se nyní posunula k daleko vyváženějším dietám. Být bohatý teď znamená chodit do drahých obchodů se zdravou výživou – často vegetariánsky orientovaných. Vstoupit v Kalifornii do rohového obchodu se špatnými potravinami, který je pro nižší třídy a pak do nákupního střediska s „organickými potravinami“, který je pro střední vrstvy, je jako navštívit dvě různé planety.

Avšak, jak víme, konzumentství se postupně rozšiřuje na většinu toho, co bývalo výsadou hrstky a zmasovění zároveň snižuje kvalitu toho, co do každého domu přináší. Technologie dnes dokáží vyrobit potravinové produkty jakéhokoli tvaru, složení a chuti. Jednoho dne možná budou existovat vánoční krocani – dokonalí s kostmi, masem, kůží a přesnou barvou – vyrobení ze syntetických živých organismů, stejně chutní jako ti skuteční, prospěšní vašemu zdraví, levní a bude jich hojnost. Zabíjení drůbeže se zredukuje na minimum a bude jen pro vyšší třídy a provozovat se bude za údajně bezbolestných a nestresujících podmínek, na staromódních farmách, kde se slepice procházejí po dvoře, třeba i pod dohledem RSPCA. Samozřejmě, že marginalizované masy poloindustrializovaného světa budou stále kuřata zabíjet tím nejhrůznějším způsobem a děsit západní reportéry. Scifi? O nic větší než nenásilná, k dělníkovi přátelská továrna.

Vztah mezi člověkem a přírodou (jejím zbytkem) reflektuje vztahy mezi lidmi. Kapitál skutečně spoléhá na týrání, donucování a represi. Ale jeho esence je stejně tak násilná jako nenásilná. Když musí, je tvrdý a měkký je, kdykoli se stane ziskovějším. Roku 1830 bylo nezbytné vnutit pětiletým dětem 12-hodinový pracovní den, ale jak dějiny ukázaly, pro zájmy podnikání to nebylo konsubstanciální. Boj za nenásilné formy přispívá k přesouvání opresivních forem z jedné roviny na druhou. Vyhlídka syntetické potravy nyní kapitálu umožňuje, aby monstrózně naplnil sen o bio-potravinách.

4. Zvířecí otázku lze nastolit jedině jako otázku lidskou

Bylo by absurdní klást třídní boj před přírodu. Komunistické hnutí neprosazuje strojírenského dělníka proti krávě. Cílem není přeskladba proletářské třídy, ale rozklad všech tříd. Přesto je vykořisťování zaměstnanců McDonald´s historicky relevantnější než vykořisťování krav. Nikoli proto, že by lidé více trpěli, nebo protože by na utrpení krav tolik nezáleželo. Ale protože jedině lidé mohou s McDonald´s skoncovat.

Zvířata nepracují. Je zavádějící nazývat „prací“ to, k čemu vycvičili koně nebo housenku bource morušového a co je nutí dělat. Protože pak toto slovo dostává význam zcela odlišný od mnoha variant práce, jak ji známe my (otrocká nebo nevolnická práce, námezdní práce, domácí práce, domácí úkoly). Práci organizuje pán, šéf, manažer… ale dělník v této organizaci musí vždy hrát svoji úlohu a může si své postavení prohodit s kýmkoli, kdo jej organizuje a organizaci zpochybnit. „Činnost“ zvířat není ani opakem ani toutéž odcizenou prací: jedná se o něco jiného.

Komunistické hnutí není reakcí na osud obětí – ať už lidských nebo zvířecích.

Jak se může tento svět změnit, závisí na tom, na čem se zakládá.

Camatte, F. Perlman, primitivisté a do značné míry i „autonomové“ začínají od skutečnosti, že vše je ovládáno: pohlížejí na tuto společnost, jakoby byla založená na kontrole (jejíž je výroba jen jednou součástí) každé formy života. Na společném prvku mezi člověkem a zvířetem tudíž záleží více než na rozdílech.

My trváme na tom, že vládne kapitalismus a že kapitál je založen na práci produkující hodnotu. Přimět lidi k práci je klíčem k opanování všeho.

Všechny příklady uváděné v textu (otrokářství, parcelace, mýcení, montážní linka) ukazují na sociální (= člověk s člověkem) vztah, kde zvířata sice opravdu trpí, ale motivem tohoto utrpení bylo přimět člověka k práci (ovce se sama neostříhá). Jedna organizace práce nahradila druhou, která byla méně produktivní. Proletariát nebyl vytvořen živočišným průmyslem: vznik proletariátu byl jednou z podmínek živočišného průmyslu.

5. Žádný životní styl není podvratný

Arthur Cravan tvrdil, že je dezertérem ze 17 zemí. I my jsme dezertéři. Nikoli ale proto, že bychom mohli svět změnit tím, že z něj zběhneme. Prostě k němu nepatříme. Nechodím-li k volbám, nečiním tak proto, že v hloubi srdce bych byl raději, aby premiérem byl Callaghan a ne Thatcherová, ale protože si zakazuji volit kvůli revolučním zásadám. Nemusím se nutit. Já opravdu věřím, že Callaghan není o nic lepší než Thatcherová. A (na rozdíl od levičáka, který volí Labour Party jako menší zlo) jsem si dobře vědom, že můj postoj nemá vůbec žádný bezprostřední dopad. (Přinejlepším se v jeho důsledku pomáhá udržovat při životě jistá pospolitost mezi tou hrstkou lidí, která nevolí z podobných důvodů jako já.)

Neúčast na světě mu nebrání, aby se točil dál. Nechci-li se podílet na vykořisťování kohokoli, pak je nejlepší nikdy nekupovat žádné akcie a obejít se bez bankovního účtu, takže buď všechny peníze utrácet tak, jak je dostanu, nebo je mít v hotovosti doma. Proč ne? Ke konci svého života neměl Jean Genet téměř žádný majetek, žil v hotelech a trval na tom, aby jej platili v hotovosti a on ji tak mohl dávat do oběhu dle své libosti. Nedělal to úplně nejlepší, ale to nejlepší, co mohl, aby zvládnul peníze ve světě peněz. Máme od sebe chtít, abychom dělali totéž? Máme to chtít od svých přátel?

Tak jako Genetův postoj i veganství je osobní. Některé postoje mohou být rozhodně „špatné“, přesto žádný není nadřazen těm ostatním. Zabývat se tím, co je bližší komunismu, je bezpředmětné. Genetův příjem pocházel z toho, že byl součástí literárního světa. Kde roste sója? Kdo ji pěstuje? Za jaký plat? Tím nejméně nekomunistickým postojem by mohlo být vůbec si nevolit způsob života. Žít minimálně podle módy, zůstat maximálně otevřený: spát v iglú v Grónsku, ve vigvamu v severní Americe, v nájemním bytě v Římě, řídit náklaďák v Keni a vyučovat angličtinu v Jižní Koreji, nakupovat s místními proletáři v Tescu v Battersea a rybařit s vesničany na nějakém ostrově v jižním Pacifiku. Přizpůsobovat se mnoha stravovacím i sexuálním návykům, aniž bych se k některému připoutal. Lišil bych se tak stejně od „odpůrce“, který se celkově izoluje od světa, jako od osoby z alternativního prostředí, která se skrývá v mikrosvětě.

Takovýto (imaginární) „světoobčan“ nebo „cestovatel po lidstvu“ by se nepostuloval jako vzor. Bez pochyby by narazil i na nepříjemné aspekty této planety: keňský náklaďák může přispět k narušení místního života, některý chlápek z hospody v Battersea nemusí mít rád černochy atd. Nepředkládáme nějaký nový ideál „Na cestě“. Tato nepravděpodobná osobnost nám jen pomáhá pochopit, že komunismus by každou kategorii otevřel všem ostatním.

Snad tou hlavní chybou na veganství (stejně jako na kterémkoli vidění světa zakládajícím se na nějaké specifické dietě) je představa, že člověk je tím, co jí. Člověk je tím, co koná, kamžto patří i to, co jí, a cokoli koná, koná vždy společně s druhými.

Lidé mohou být vegani a zároveň komunisté. Mohou být vegani a zároveň nekomunisté či antikomunisté.

Jestliže punkrockeři budou v sociálních bouřích pravděpodobně hrát větší úlohu než ti, kdo chodí na operu, nijak to nesouvisí s údajnou nadřazeností Sex Pistols nad Monteverdim, ale spíše s faktem, že punkové publikum více pochází z nižších tříd než publikum v Covent Garden. Punkové nebudou revolucionáři jakožto punkové.

Veganství se zabývá sociální a symbolickou mocí masa. Žádný vegan se nedomnívá, že by zasazoval živočišnému průmyslu skutečný úder: jedná proti obrazu. Proč potom neodmítnout řídit auto? (Což je samozřejmě snazší, můžete-li si dovolit žít v centru a ne na odlehlém předměstí s nedostatečnou hromadnou dopravou.) Proč se nezdržet rodičovství? Je-li ale kritériem být antagonistický ke společnosti (tak jako v antickém Řecku, kde odmítnout jíst maso bylo urážkou vztahů bohové-lidé-zvířata a tudíž kritikou sociálního řádu), pak roku 1700 či dokonce 1900 bylo v kterékoli katolické zemi podvratné jíst maso v pátek (což někteří militantní ateisté opravdu činívali). Z jednoho konkrétního chování či gesta tedy nelze dělat normu nebo anti-normu.

Na druhé straně ti, kdož se domnívají, že lidstvo se kdysi vydalo špatným směrem, jsou logicky nuceni bojovat za svět uspořádaný specificky proti návratu k této původní chybě a například obhajovat nějakou speciální stravu.

Tato diskuse má tudíž ještě jeden význam. Připomíná nám, že svět se netočí kolem jedné jediné velké příčiny či hříchu. Masožravost není kořenem všeho zla. Ale ani peníze nebyly, například, původem všeho, co se zvrhlo. Lidstvo netrpí nějakou nemocí, kterou by komunismus vyléčil. Není žádného léku. Jsme pochybovači a nikoli lékaři. Nebráníme zdravý rozum proti šílenství. Komunismus není odlišně organizovaná výroba nebo život, například bez vládců nebo bez směny za hodnotu. Lze jej definovat pouze jako aktivitu, jako pospolitost. Lidé nebudou hledat způsoby oběhu zboží bez použití peněz. Budou žít jinak a dělat věci jinak a součástí tohoto rozdílu bude absence peněz: nebude třeba vypočítávat průměrnou pracovní dobu nutnou k výrobě něčeho. Dokud si lidé myslí, že prvně a především musí „potlačit“ peníze, nebo separovanou politickou moc či kterékoli současné zlo, je to důkazem toho, že si nedokáží představit, co lze učinit, aby mohli bez těchto zel žít a ani to nečiní.

6. Vegetariánství neguje a přesto dokazuje radikální odlišnost člověka

Od lva nikdo nežádá, aby nezabíjel antilopy. Lidé považují za samozřejmé, že si příroda prosadí svou. Volání divočiny… Pouze od člověka se žádá, aby se choval jinak. Vegetariánství jej definuje jako živočicha, který má možnost volby, který se může rozhodnout neubližovat dalším tvorům – a tudíž se přímo musí rozhodnout neubližovat jim. Jinými slovy, od člověka se žádá, aby jednal ve jménu téhož nadřazeného postavení, jež je mu upíráno. Říká se, že náleží k přírodě, že ji zná a protože ji zná, předpokládá se, že toho nebude využívat. Nepoukazujeme na nějakou rozporuplnost, abychom dokázali mylnost vegetariánství. Ve skutečnosti vyvracíme možnost jeho potvrzení či vyvrácení. Tato logická kontradikce je jen dalším způsobem jak definovat „lidskou přirozenost“, či spíše jak ukázat, jak se „lidství“ definici vymyká.

„Jediné, co o lidské přirozenosti skutečně víme, je, že se mění. Změna je jejíjedinou vlastností, kterou můžeme předvídat. Systémy, které se hroutí, jsou ty, jež spoléhajína permanentnost lidské přirozenosti a nikoli na její růst a vývoj.“

(O. Wilde, Duše člověka za socialismu)

Slyšíme, jak lidé říkají, že „člověk je jedinou bytostí, která zabíjí pro potěšení,“ což implikuje, že zabíjení nemůže či by nemělo být příjemné. Plně souhlasíme, ale tvrdíme, že se tak pouze otevírají osudové dveře do tajuplné a bezmezné říše potěšení. Kdo či co stanoví její hranice? Rozum? Úsilí o obecné dobro? Vědomí, že mé vlastní potěšení závisí na zvyšování potěšení druhých a nikoli na jeho ničení? Jak prosté… jak naivní! Sade se vyznal lépe. Fourier taktéž. Protispolečenskou a negativní stránku lidství nebude nikdy nic zcela schopné neutralizovat.

Fyziologicky člověk není ani uzpůsoben ani neuzpůsoben, aby kousal do masa. Ve skutečnosti nebyl „stvořen k“ ničemu. Je k ničemu hájit homosexualitu na základě toho, že se vyskytuje u některých živočišných druhů: to je sice pravda, ale kromě (již známé) existence homosexuality nám to mnoho neřekne. Člověk je součástí přírody a zároveň se od zbytku přírody liší. Jak moc to souvisí s jeho vzpřímeným držením těla a panoramatickým viděním? Za kolik toho vděčíme sociálním faktorům? Každé údobí reinterpretuje dostupné údaje podle převládajících dějinných perspektiv. Člověk je přírodní i umělý.

Antropocentrismus (člověk je nadřazený ostatním druhům) i „naturalismus“ (člověk se má znovu začlenit do zbytku přírody) zapomínají, že lidskou přirozeností je hledat lidskou přirozenost. Člověk je bytost, která nikdy pořádně neví, čím vlastně je. Systémy se jej snaží ukonejšit. Když je ukonejšen co nejlépe – jako třeba v totalitní společnosti (a kapitalistický megastroj je všeobjímající totalitou) – je nejdestruktivnější.

Ať lidstvo učinilo lidským cokoli, umožňuje to i jeho pád a bloudění. Na lidství je cosi nerealizovatelného a tuto nerealizovatelnost nic nesmete. Kdybychom byli šimpanzi, kočky nebo tzv. sociální hmyz, nikdy bychom nepoznali ani jablečný koláč ani letadlo – ani tuto diskusi.

7. Bylo by stejně bezpředmětné doufat v pokojnou koexistenci našeho druhu s jinými jako očekávat nenásilnou lidskou pospolitost.

Ačkoli jen velmi málo z nás vidělo prasečí farmu zevnitř, i dítě má hrubou představu o tom, jak se z prasete stala slanina, kterou jí. Tuto spojitost se nikdo nesnaží popírat. Každá civilizace s ní nakládá po svém. Společnosti lovců si divoká zvířata totemizovaly. Při tradičním venkovském životě si dítě hrávalo s rodinným prasetem, Ačkoli velmi málo z nás mohlo nahlédnout do prasečince, i dítě má hrubou představu jehož zabití bylo dobou oslav. (Nesestříhaný film z takové zabijačky + veselí by diváky televize zděsil více než pohled na tisíce hladovějících Afričanů. Žádná společnost nebyla ve své kombinaci masového vraždění a pokrytectví nikdy tak extrémní jako ta naše. Se zvířaty se zachází jako s lidmi – nikoli naopak – jen mnohem hůře.)

Pesimista odpoví, že s tím nelze nic dělat. Vegetarián se bude snažit a prosazovat příchod světa, kde lidé zvířata nedomestikují, nevyužívají a nejedí. Oba ale opomíjejí kontradikci, kterou ignoruje i živočišný život (kočku nezajímá, zda je správné či špatné zabít myš). Oproti pesimistickým či cynickým doporučením, nemůže prostě nedbat na osud zvířat. Oproti přáním vegetariánů, nemůžeme se zvířaty zacházet stejně, jako zacházíme s ostatními lidmi: můžeme to je předstírat. A nemůžeme na to zapomenout. Člověk je zvíře jako žádné jiné, nucené být si toho vědomo a vyrovnat se s tím. Lidská existence je na takových protikladech založena. Uvažovat o sobě jako o budoucích mrtvolách může klidně umenšit naši touhu po životě. Reflexe vzestupu a pádu civilizací může narušit naše velká dějinná očekávání.

Komunismus změní vztah člověka k člověku i ke všemu ostatnímu, včetně zvířat, a tudíž podmínky a nikoli existenci oné kontradikce. Roku 3000 by lidstvo mohlo mít 5 000 000 příslušníků, z nichž všichni budou vegani. Možná… byť jedna jediná dieta se zdá být asi tak pravděpodobná jako milování zredukované na jednu polohu a bydlení na jeden druh domova. Přesto, konec konců, proč ne! Problém je v tom, že to nikdo neví. Antropologické údaje spíše naznačují nekonečnou škálu a nepředvídatelnost způsobů a prostředků.

Empatie k živým tvorům se „přirozeně“ dotýká každé formy existence a dokonce i „neživého“. Všichni pociťujeme stud a vztek, když se nějaký jalový kopec rozerve, nebo vymaže, aby uvolnil cestu motorovým vozidlům. (Důležité je ale i to, že téhož typu kopce nám není líto, když se změní v to, co považujeme za imaginativní park, kde se setkáváme a bavíme.)

Z holistického či kosmického hlediska můžeme sdílet emoce s růží, jež se rozechvěje, když má být utržena. Někteří lidé mají k rostlinám neobvyklou náklonnost. Jeden přítel se kdysi snažil „zachránit“ nějaký stromek před mopedem, který někdo hodil nahoru na jeho křehké větve. Milovníci divoké květeny mohou být sklíčenější při pohledu na utržené květiny, než když slyší o jatkách. „Cožpak nemáte cit?“ táží se. Běžná odpověď zní: „Rostliny nemají nervový systém.“ A právě v tom spočívá problém: kde máme narýsovat dělící čáru? Podle jakého kritéria? Pro milovníka vegetace je tichá a nevinná rostlina a nikoli jehně, které ji požírá. Máme jej označit za zvrhlíka?! Zděšení nad jatkami rozděluje bytosti na živočichy a vegetaci. A co potom s Afričany, kteří si dělají hostinu z mravenců nebo termitů? V komunismu by s největší pravděpodobností rozkvetlo tisíc nových klasifikací.

Jak se snažil vysvětlit text Za svět bez morálního řádu, neznamenalo by to, že překročení dělící čáry by bylo snadné a přímočaré. Kdyby bylo kdykoli cokoli možné a bezbolestné, byl by to důkaz, že vše se stalo stejným, nediferencovaným, neutrálním, bezcenným. Když se nic neriskuje, o nic nejde. Kdo by stál o ospalé království, kde odměnou za to, že si ničeho neceníte a nic neděláte, je, že vám nikdy nebude ublíženo? Kdo by chtěl žít ve světě televizních reklam změněném v realitu? Libost předpokládá averzi a naše preference jdou ruku v ruce se znechucením. Hlavním rozdílem mezi komunismem a současnou dobou je však to, že lidé by nepředstírali, že jejich pravidla a zvyklosti a diety jsou universální v čase či prostoru.

Prastará debata mezi masožravostí a vegetariánstvím přispívá spíše k pochopení „lidské přirozenosti“, než aby nám pomohla zjistit, co máme jíst. Nic takového jako „správná“ nebo přirozená strava neexistuje (byť je nadměrné požívání vodky a chipsů špatné).

Komunismus usmiřuje člověka s člověkem, muže s ženou, dospělého s dítětem, člověka se sebou samým, lidské živočichy s ne-lidskými živočichy, lidi se zbytkem přírody… ale nikoli v tom smyslu, že by skoncoval s konfrontací. Nelze předvídat v jaké podobě přetrvá v komunistickém světě násilí. Víme jen tolik, že lidé se nebudou považovat za zvířata, která je třeba zkrotit, ani za možné anděly a ani se tak k sobě nebudou chovat. Žádný vrozený pocit viny. A také ani žádná nevinnost.

Jednoho dne lidé přestanou se zvířaty zacházet tak, jak se s nimi zachází po tisíciletí. Muži a ženy ale nebudou jednat sami proti sobě a pro dobro zvířat ze soucitu. Lidé se nevzdají svých chutí, nevzdají se masa, ačkoli je mohou milovat, protože chtějí skoncovat s utrpením zvířat. Svůj přístup k živočišnému světu změní jak sami kvůli sobě tak kvůli zvířatům, protože se změní jejich celkový postoj k vesmíru.

Podobně lidé nepřestanou pracovat na montážních linkách Volkswagenu, ačkoli mohou mít auta rádi, protože by se postavili proti svým osobním preferencím a dali přednost ekologii. Přestanou, protože objeví jiný život a tedy i nové prostředky dopravy. Abychom uvedli další příklad, bude-li znásilnění nepravděpodobné, nebude tomu tak, protože muži od něj upustí kvůli obecnému blahu, nebo se rozhodnou nepůsobit ženám bolest, ale protože nebudou pociťovat potřebu znásilňovat.

Žijeme mezi dvěma sny či nočními můrami. Technologickou fikcí „nic není nemožné“, kterou „přírodní katastrofy“ – tak strašné, jak mohou být – naštěstí čas od času otřesou. A mýtem Matky Země, obvykle přijatelnějším, ale často stejně absurdním: není cesty zpět (mimochodem, k čemu se máme vracet?).

Příroda není nenásilná. Lidstvo taktéž. Žádný život nebude dost sladký, aby eliminoval veškerou možnost agrese. Naštěstí. O násilí vůči zvířatům v budoucím světě můžeme říci stejně málo jako o násilí mezi lidmi. Evoluce těch druhých se ale nepochybně dotkne těch prvních: společnost, kde se muži i ženy přestanou uzavírat do klecí, již nebude do klecí zavírat ani ostatní bytosti tak, jako to dělala doposud. Můžeme konstatovat něco víc? Vše bude podvráceno, od života v domě po četbu knihy. Stejně tak je ale na domech a knihách pravděpodobně něco hluboce lidského, něco, co zůstane stále zachováno a bude se dál realizovat, možná aniž by to mělo formu „domu“ a „knihy“, jak jsme na ně zvyklí. Vše, co víme, je, že jiný způsob života, jemuž nyní říkáme komunismus, se obejde bez pěkných pár hrůz minulých i současných, protože lidé je již nebudou chtít/potřebovat páchat. Jiné záruky nežádejme: žádné nebudou a ani by být nemohly.

PS:

Rádi bychom se ještě zabývali několika málo dalšími body. Jedním je jistý anglo- či anglosaský centrismus přítomný v Beasts of Burden. Například v Anglii je honitba privilegiem vyšší třídy. Ve Francii se jedná o (buržoazní) revoluční výdobytek: po roce 1789 rolníci převzali právo střílet zvěř, které až do té doby náleželo aristokratům. Elitářská funkce honitby je historická, tj. relativní. Teprve ve 2. století před naším letopočtem si římští vládci zvykli lovit pro zábavu a prestiž, částečně proto, aby napodobili krále Středního východu. Dnes upadající venkovská hierarchická Anglie hájí honitbu ve ztracené bitvě proti moderním námezdním třídám, které sní o pacifikované a rovnoprávné společnosti.

Dalším bodem, který jsme vynechali, je vaše přesvědčení, že osvobození zvířat je pozitivní, pokud a když jde proti zákonu a konfrontuje policajty. Ale s policií se bojovalo při spoustě stávek, demonstrací a nepokojů vedených levičáky, komunistickými stranami či reakčními odbory a občas dokonce došly až k ozbrojenému boji, ale jejich výsledkem nebylo nic než násilný konzervatismus.

Advertisements

Komentáře nejsou povoleny.

%d bloggers like this: