Skip to content

O „Revolučních komunistech“

17.2.2011

Stať Internacionalistické komunistické skupiny věnovaná levým komunistům za druhé světové války.

***

Leták k 1. máji 1943:

„TŘÍDA PROTI TŘÍDĚ“

Židovští dělníci, soudruzi,

1. máj je mezinárodním dnem proletariátu, dnem sbratřování proletářů. Nová světová válka trvá již čtyři roky. Tato válka nepostihuje ani tak bohaté – jejími oběťmi jsou chudí. Štvou vás jako lovnou zvěř, špatně s vámi zachází, vykořisťují vás a vyhlazují.

Třída proti třídě

Mezinárodní kapitalismus neustále potřebuje novou potravu pro děla a levnou lidskou sílu. Francouzští, němečtí, polští, italští, čeští a jiní dělníci jsou utlačováni stejně jako my, židovští dělníci. V Africe, v Americe, v Rusku, věříci i nevěřící, hispánci, Arabové, černí, žlutí, bílí – všude dělníky drtí jejich utlačovatelé. Všude na světě imperialismus zavřel proletáře do obrovských koncentračních táborů.

Kolik židovských kapitalistů deportují? Ani jediného. Všichni již totiž Francii opustili. A masy židovských proletářů umírají, když je deportují do zapečetěných vagónů jedoucích do táborů smrti. Mnozí z nich žijí v ilegalitě, bez dokumentů a bez peněz, opuštěni židovskou buržoazií a byrokraty.

Třída proti třídě

Nedeportovali ani jednoho francouzského kapitalistu. Ani jeden německý nebo italský kapitalista nepadl na východní frontě, ani jediný anglo-americký kapitalista nezahynul v afrických pouštích.

Všichni proletáři jsou prodáváni a vykořisťováni svými kapitalisty. Všichni otroci jsou naši bratři, všichni kapitalisté a všichni zrádci jsou naši nepřátelé. Již nikdy lid proti lidu, nýbrž třída proti třídě.

V Todt organizaci musí němečtí, židovští a jiní otroci pracovat utlačováni SS a občas pod dozorem židovských policajtů. Francouzské mobilní hlídky nahánějí francouzské dělníky. Gestapo honí dezertéry a německé uprchlíky. GPU popravuje ruské kommunisty. Anglická a americká policie potlačuje stávky v Anglii a v Americe.

Ale dělníci odpovídají

V Arcachon čtyři stovky německých dělníků a tisícovka francouzských Židů stávkují za lepší stravu. Deset Němců a pětadvacet Židů již bylo popraveno, ale stávka pokračuje. Němci se s Židy dělí o jídlo, protože SS zakázalo dávat Židům zásoby. Francouzští i zahraniční dělníci se spojují v boji proti francouzskému a německému četnictvu.

Někteří němečtí dělníci dezertují, zemí se šíří pasivní odpor. Každý měsíc jsou popraveny tisíce a tisíce lidí. Po celém světě jsou spousty stávek a bojů. Imperialistická válka se mění v občanskou válku proti kapitalistickým katům.

Židovští dělníci, soudruzi, kde je vaše místo?

S židovskou buržoazií? Ta vás vždy nenáviděla a zrazovala. Využívá války, zatímco vaše krev teče proudem. Vždy je jednotná s nežidovskými kapitalisty.

Proč vám sionisté navrhují spojenectví s židovskou buržoazií s cílem zřídit „židovský stát“? I Churchill, Roosevelt a Goebbels jsou dnes pro židovský stát, který by byl novým koncentračním táborem pro židovské masy. Pěkně děkujeme za takový židovský stát. Židovskou otázku lze vyřešit pouze sbratřením všech dělníků, revolucí na celém světě. Bez vítězství všeobecné proletářské revoluce budou Židé vždy vykořisťováni a štváni. Vaše místo je s proletáři celého světa.

Sionistické hnutí vytváří kolonie, kam odchází spousta mladých, ale tuto mládež těžko čeká možnost života. Kam jdou peníze určené této mládeži? Veškeré rozhodování si uzurpuje byrokracie federace UGIF. Židovská mládeži, nenech se vykořisťovat sionisty a židovskou byrokracií.

Soudruzi,

myslete na naše mrtvé. Myslete na naše bratry v táborech, kteří čekají. Myslete na své bratry a sestry, na své muže a ženy, na své snoubenky, na své děti, na své otce a matky, kteří jsou v táborech spolu s miliony Poláků, Čechů, Rusů, Francouzů a Němců deportovaných do pekel. Čekají, co uděláte pro jejich osvobození.

Oni pochopili, že nás může zachránit jen akce všech utlačovaných. Padli snad naši soudruzi pro nic za nic? Můžete snad zapomenout na naše bratry v táborech smrti?

Nečekejte nic od Roosevelta, Churchilla nebo Stalina! Spoléhejte jen na své vlastní síly, na revoluční proletáře všech zemí.

Nevěřte již nacionalistickým lhářům. Němečtí a italští dělníci jsou stejné oběti jako my, jsou to naši třídní bratři. Pro ně stejně jako pro nás jsou SS hlavním nepřítelem.

Kapitalisté jsou jednotní proti nám, sjednoťme se proti nim! Jsme nejsilnější, protože nás jsou masy!

Pryč s imperialistickou válkou!

Pryč s nacionalismem!

Dost bylo pogromů, masakrů a deportací!

Ať žije 1. máj, den mezinárodního sbratřování proletářů!

Ať žije nová dělnická internacionála!

Vzhůru k světové proletářské revoluci!

Mír! Svobodu! Chléb!

1. máj 1943

Revoluční komunisté

Stopy poučení, které komunisté načerpali z našeho historického boje, jsou výjimečné a vzácné. Buržoazie si je vždy vědoma hodnoty těchto materiálů z minulosti a věnuje spoustu energie přehlížení paměti naší třídy, pomlouvání našich dávných soudruhů, překroucení jejich bojů, zničení jejich tiskovin atd.

V rámci osvojování si naší minulosti představujeme tento leták podepsaný „Revoluční komunisté“ a rozdávaný v jižní Francii na 1. máje 1943, v žáru války.[1]

Informace o tomto dokumentu a skupině, která jej šířila, jsme nalezli v několika zdrojích:

Předně, francouzský překlad tohoto letáku jsme našli v knize Maurice Rajfuse, Příští rok bude revoluce – Přistěhovalí židovští komunisté ve stalinistických mukou – 1930-1945 (Editions Mazarine, Paříž, 1985). Zde je jediný komentář tohoto historika: „Mimo terminologii a hesla okopírovaná z „třetího období“ Komunistické internacionály představuje tento leták pozoruhodný dokument, protože se rozchází s absolutní důvěrou, která se vyžadovala vůči „velkému spojenci“.“[2]

Pak nás naše pátrání po stopách komunistických menšin v tomto období, kdy byl proletariát rozdrcen, přivedlo k tomu, abychom se více zaměřili na historickou trajektorii skupiny, která tento dokument vyprodukovala. Jüdische Arbeiter, Kameraden! napsali, vydali a šířili militanti organizovaní ve skupině RKD (Revolutionäre Kommunisten Deutschlands).

Organizační a programatický vývoj středoevropských komunistů, který vedl k ustavení RKD, je zajímavý, a proto si jej zde shrneme.

Roku 1935 několik skupin militantů z mládežnické organizace KPÖ (Kommunistische Partei Österreichs) utvořilo frakci, která otevřeněji kritizovala stalinistickou stranu a pak se odtrhla a změnila se v autonomní organizaci pod názvem RKÖ (Revolutionäre Kommunisten Österreichs). RKÖ v letech 1936-1937 vydávala tiskový orgán Bolschewik, jehož mottem bylo: „Nepřítel je v naší vlastní zemi!“ Jejich militantnost byla bodem, na nějž se samozřejmě orientovala řada militantů, kteří se dostali do procesu rozchodu s trockistickým proudem, např. skupina Bolschewiki-Leninisten. Svůj internacionalistický charakter RKÖ v letech 1937 a 1938 potvrdila v revue Der Einzige Weg, kterou vydávala společně s revolucionáři ze Švýcarska a Československa.

V roce 1938 je represe vyhnala do západoevropského exilu. Pak se sblížili s postoji RWL (Revolutionary Workers League) z USA, která byla v otevřené opozici vůči trockistickému proudu a během boje naší třídy ve Španělsku rozvíjela revoluční defétismus. Poté vydali několik brožurek: Juniusbriefe.

V letech 1939 a 1940 vydávala RKÖ v Antverpách (Belgie) revue Der Marxist a ve Francii Bulletin Oppositionnel. Kolem roku 1941 se pro jistý počet německých militantů v exilu stala pólem jejich rozchodu s trockismem. Následně se skupina přejmenovala z RKÖ na RKD (Revolutionäre Kommunisten Deutschlands).

Roku 1941 se RKD povětšinou usadila na jihu Francie, kde vyvíjela důležitou aktivitu a navzdory exilu, ilegalitě a represím pravidelně vydávala své tiskoviny: v letech 1941 až 1943 RK-Bulletin a v letech 1943 až 1945 Spartakus. Jejich analýzy vykazovaly posilování internacionalistických postojů. Kromě svých pravidelných tiskovin RKD v letech 1942 až 1944 rozšířila v podmínkách extrémního nebezpečí deset internacionalistických letáků (v němčině, jiddiš, francouzštině a italštině). Zde je několik citací z revue Spartakus z dubna 1945, která obsahovala „Výzvu Revolučních komunistů Německa německému proletariátu“:

Nezapomínejte, že je to kapitalismus, kdo dal Hitlerovi moc. Je to kapitalismus, kdo vyvolal novou světovou válku… Navzdory svým imperialistickým neshodám jsou vykořisťovatelé všech zemí jednotní proti „nebezpečí“ proletářské revoluce, která je pro ně smrtelnou hrozbou…

Spojenečtí a ruští kapitalisté pomáhají německé buržoazii proti německému proletariátu. Ruští kapitalisté vedení Stalinem rdousí každé revoluční hnutí. Nejprve doma eliminovali proletářské a revoluční výdobytky z října 1917. Komunisté byli v Rusku vězněni a popravováni. Proletariát byl znovu odsouzen k otroctví stejně jako u nás doma.

Je tedy logické, že vrahové ruské revoluce dnes deportují vaše otce a syny, vaše manžele a bratry, aby na ně uvalili nucené práce. Zakazují svým vojákům, aby s vámi mluvili, ostouzejí vás předstíráním, že jste „nacisté“, protože se bojí sbratření německých a ruských dělníků a chtějí mu za každou cenu zabránit. Na druhé straně uzavřeli mír s částí německých kapitalistů a junkerů a s nacistickým maršálem von Paulusem. Spoléhají na nacistické bonzy a katany z SS, kterým odpustili. Podle nich jsou němečtí a ruští proletáři povinni navzájem se nenávidět a zabíjet, zatímco kapitalisté tloustnou – taková je vůle Hitlerova, Stalinova, Churchillova a spol.

Anglická, americká a francouzská buržoazie se nechová jinak…

Prosazovat komunistické pozice rovněž znamená lišit se od našich nepřátel:

Nejsme ani sociální demokraté ani stalinisté ani trockisté. Otázka prestiže nás nikterak nezajímá. Jsme komunisté a revoluční spartakovci.

Roku 1942 byly ve Francii založeny skupiny CR (Revoluční komunisté), které v letech 1943 a 1944 v revue Fraternisation prolétarienne hájily podobné postoje jako RKD.

Přestože si obě skupiny zachovávaly organizační autonomii, snažily se spojit své síly a dokonce centralizovat svoji činnost proti kapitálu. Společně a vždy ilegálně organizovaly schůze, diskuse, debaty atd. Vytvořily společnou mezinárodní komisi a vydávaly tiskový orgán s názvem L´Internationale.

V roce 1944 vznikla OCR (Revoluční komunistická organizace) a společně s CR vydávala dva tiskové orgány: Rassemblement communiste révolutionnaire (Revolučně komunistické shromáždění) a Pouvoir ouvrier (Dělnická moc). RKD společně s OCR vydávaly v letech 1944 a 1945 Vierte Kommunistische Internationale. Během čtyřicátých let tudíž existovalo revoluční prostředí, v němž tyto tři skupiny – CR, OCR a RKD – vybrušovaly své programatické pozice v konfrontaci s bordigisty, „anarchisty“, radovci a levými trockisty a vymezovaly se vůči nim.

V roce 1945 represe skoncovala s militanty RKD, kteří překračovali hranice, politické rodiny, represe a zastrašování, aby stále silněji prosazovali náš komunistický program.

* * *

Navzdory dlouhé izolaci a represi v těch nejtemnějších letech kontrarevoluce – třicátých a čtyřicátých letech – rozvíjely tyto tři skupiny komunistických militantů, od rozchodů k rozchodům, třídní aktivitu. Po porážce vlny bojů z let 1917-1923 pracovaly na rekonstrukci programu.[3] A přitom musely vzdorovat spoustě tzv. komunistických frakcí, které zabředly do centristické opozice (trockisté nebo bordigisté) a zůstaly v zajetí problematiky podpory a podřízenosti vůči politice SSSR, která nastolila své panství po porážce revoluce a nápravě Komunistické internacionály. Ta byla postižena gangrénou kontrarevoluce již od svého zrodu a velice rychle se tak stala předsunutým vojem SSSR. A samozřejmě, že militanti organizovaní v CR, OCR a RKD museli vzdorovat historickému procesu kontrarevoluce.

A právě v tomto rámci a proti proudu doby se tyto skupiny prakticky zhostily:

– nezbytné bilance revolučních bojů v letech 1917-1923, která je skrze různé rozchody přivedla k tomu, že se pustily do organizování…

– …revolučního defétismu, zejména, když v několika jazycích a několika zemích šířily výzvy k rozvíjení a sjednocování boje proti válce, včetně samozřejmého odhalení solidarity všech buržoazních frakcí, všech vlastí proti proletariátu a včetně předložení organizačních hesel odpovídajících jednomu jedinému světovému zájmu proletariátu;

– přeskupování a mezinárodní centralizace revolučních sil.

Proti stalinismu, který byl tehdy ultradominantní, se tisíce proletářů ve snaze strukturovat svůj boj proti buržoazii obrátily k trockismu. Jestliže trockismus celkově vzato zastává buržoazní reformistický program, trockistický proud tehdy přesto obsahoval velký počet bojovných proletářů, kteří se již částečně rozešli se stalinismem (v tomto směru je pro nás vzácná zkušenost s revolucí a kontrarevolucí ve Španělsku). Komunistické hnutí jdoucí napříč buržoazní společností shromáždilo ty, kdo nepřestali bojovat a kdo při rozchodu s trockismem jakožto projevem kontrarevolučního centrismu dosáhli třídních, internacionalistických pozic a rozvíjeli je. RKD představovala příklad tohoto komunistického proudu. Jelikož se zprvu organizovali v rámci levé trockistické opozice, nesli si tito Revoluční komunisté s sebou revoluční postoj, který se s trockistickým proudem úplně rozešel. Veškerá síla a bystrost jejich rozchodu, stejně jako rozchodu CR a budoucí OCR, pramenila z nutnosti zaujmout jasný postoj k válce a tak zpochybnili svoji vlastní trajektorii a vyvodili si z toho programatická poučení.

Soudruzi z RKD, kteří se podepsali pod leták volající po proletářské solidaritě a revolučním defétismu proti všem buržoazním táborům, byli tudíž součástí této malé menšiny militantů, kteří se od rozchodu k rozchodu stávali jednou z výjimečných militantních organizací prosazujících revoluční defétismus jakožto živoucí zhmotnění proletářského internacionalismu. Současní i budoucí militanti se z jejich aktivity mají hodně co učit. Proto je z řady důvodů velice důležité tento dokument reprodukovat.

Vždyť ačkoli se obracel k „židovským“ proletářům, kteří tehdy mluvili hlavně jidiš, je to jeden z mála dokumentů, které přecházejí a kritizují židovskou specifičnost. Definovat se pro- či anti-židovsky, pro- či anti-sionisticky, pro- či anti-izraelsky atd. je vždy rasistický a kontrarevoluční postoj. Znamená to poddat se buržoazní polarizaci. Následující odstavec letáku je natolik jasný a podvratný, že ještě dnes nepozbyl nic ze své síly:

Židovští dělníci, soudruzi, kde je vaše místo?

S židovskou buržoazií? Ta vás vždy nenáviděla a zrazovala. Využívá války, zatímco vaše krev teče proudem. Vždy je jednotná s nežidovskými kapitalisty.

Proletariát není ani židovský, ani německý, ani francouzský, ani americký, ani čínský. Je to celosvětová třída se stejnými zájmy: komunistická revoluce za vybudování lidské společnosti. Je to třída sužovaná tím stejným vykořisťováním páchaným pouze jednou celosvětovou třídou, buržoazií. A tato buržoazie se sice dělí na tisíc tváří, které si navzájem konkurují na trhu s naším vykořisťováním, ale v zásadě má všude ty samé zájmy: zachování kapitalismu. Přijít s tímto v roce 1943 – to byla síla a je třeba to zdůraznit.

Z jiných důvodů je velice důležité odsouzení ideologie „židovského lidu“. Ideologie pronásledování Židů byla totiž za války, ale zejména po ní, velmi strukturující, a to po dvou osách:

– vytvářela ospravedlnění pro ustavení četnického židovského státu na Středním východě;

– vytvářela a posilovala buržoazní polarizaci fašismus versus antifašismus. Tato polarizace ještě dnes odsouvá mnohý proletářský vzdor na tento buržoazní terén. Je to karta, kterou buržoazie ještě nevyčerpala.

Pouze třídní pozice dovolují komunistům překročit a negovat židovskou specifičnost, která není ničím jiným než protiproletářskou nábožensko-sociologicko-historickou míchanicí.

Jestliže jsme se dnes rozhodli tento leták znovu uveřejnit, znamená to také, že se podílíme na neměnné obraně historického postoje komunistů, tj. internacionalismu. Tento leták jasně stojí na našem třídním poli boje proti národům a vlastem, proti kapitálu a všem jeho válkám. Motto: „Již nikdy lid proti lidu, nýbrž třída proti třídě,“ je komunistickým heslem i přesto, že stalinisté překroutili jeho obsah a využívali je ke zvýšení zmatku mezi proletáři. Stalinistická buržoazní frakce totiž pod pláštíkem antinacismu prosazovala rasismus a nacionalismus, čehož může být příkladem stalinistický básník Ilja Erenburg, který se po celou válku nadšeně zalykal nechutným voláním po vraždění a znásilňování:

Již neříkáme ahoj nebo dobrou noc! Ráno řekneme: „Zabij Němce!“; a večer: „Zabij Němce!“ (…) Zastřel Němce! Taková je modlitba tvé staré matky pro tebe (…) Násilím pokořte rasovou hrdost germánských žen. Berte si je jako legitimní kořist. Zabíjejte, zabíjejte, hrdinní vojáci Rudé armády (…)

Pokud si tedy v roce 1943 militanti RKD osvojili motto: „Již nikdy lid proti lidu, nýbrž třída proti třídě,“ není to jen – jak naznačuje historik Rajfus – „heslo okopírované z „třetího období“ Komunistické internacionály“, ale projev boje proletariátu, který se snaží přenést boj na své pole: internacionalismus!

Proletariát byl zničen polarizací fašismus versus antifašismus. Desítky milionů proletářů byly naverbovány do táborů fašismu a stalinistického, sociálně demokratického, „anarchistického“, křesťanského atd. antifašismu (a byly jimi pohlceny). Již od porážky revoluce (kolem roku 1923) tato polarizace chystala masivní destrukci proletariátu, k níž pak došlo v letech 1938-1945.

RKD se snažili zachránit programatické dědictví po komunistech z vlny bojů v letech 1917-1923. Abychom ilustrovali, co máme na mysli, zmíníme „Výzvu Povstalecké armády“, tzv. machnovštiny, z května 1919. Tato výzva byla součástí nekompromisního boje našich soudruhů na Ukrajině proti protižidovským pogromům a za internacionalistický boj:

Všude musíme vyhlašovat, že našimi nepřáteli jsou vykořisťovatelé a utlačovatelé všech národností: ruský fabrikant, německý vedoucí kovárny, židovský bankéř, polský majitel nemovitostí atd. Buržoazie všech zemí a národností se spojila v zuřivém boji proti revoluci, proti pracujícím masám celého světa a všech národností.

Pjotr Aršinov, Dějiny machnovského hnutí, 1921

Když jsme zdůraznili silná místa tohoto letáku, musíme poznamenat, že obsahuje i zmatky a slabiny, které musíme rozhodně kritizovat, abychom tak posílili militantní rozchody naší třídy. Jeden příklad: „Pro ně stejně jako pro nás jsou SS hlavním nepřítelem.“ Naším hlavním nepřítelem, naším jediným nepřítelem je kapitál a všechny konkurenční frakce, které jej podporují. Ve Francii to nebyli SS, ale francouzská policie a četnictvo, kdo se zhostil hlavní úlohy v represích během válečných let. Bokem těmto buržoazním ozbrojeným službám pomáhali stalinisté, kteří některé z našich soudruhů zabili nebo udali Gestapu. Ideologie hlavního nepřítele předpokládá existenci sekundárního nepřítele a tudíž přichází s odlišnými proletářskými odpověďmi v závislosti na situaci, což znamená definovat minimální program odporu a maximální program pro dobu po revoluci.

Proti této ideologii hlavních a sekundárních nepřátel proletariát staví motto: „Nepřítel je v naší vlastní zemi, je to naše vlastní buržoazie!“ Postoj revolucionářů tváří v tvář kapitalistické válce je vždy stejný: stavět proti válce sociální revoluci, bojovat proti své „vlastní“ buržoazii a svému „vlastnímu“ národnímu státu. Historicky se tomuto postoji říká revoluční defétismus, protože otevřeně proklamuje, že proletariát musí bojovat proti nepříteli ve své „vlastní“ zemi, že musí jednat tak, aby přivodil jeho porážku a že jedině takto se podílí na revolučním sjednocování světového proletariátu, neboť jedině takto se ve světě rozvíjí proletářská revoluce.[4]

Další pozicí, která se nám v letáku zdá být problematickou, je konečné heslo, „Mír!“ O jakém míru mluvíme? Sám o sobě žádný mír neexistuje. Buržoazie nastoluje sociální smír skrze všeobecný masakr proletářů a ničení našich třídních sil. Víme, že mír kapitálu znamená pokračování jeho války proti našim zájmům, proti samotným našim životům a našemu společenskému projektu revoluce. Aby zastavil masakry a deportace, měl by proletariát zintenzivnit svoji třídní válku, revolucionizovat svět, zdemolovat moc peněz a teror zosobňovaný buržoazií. Tváří v tvář buržoaznímu teroru je proletariát nucen používat svůj třídní teror. Historicky ale bojuje za zrušení jakéhokoli teroru a jakéhokoli státu.

Obecně řečeno, heslo, „chléb, mír a svoboda“, je sociálně demokratickým heslem. Může-li se však buržoazie schovávat za heslo „mír“, některé proletářské zájmy se historicky skutečně vyjadřovaly pod heslem „chléb a svoboda“. V mnoha zemích některé proletářské boje často mávaly tímto praporem. V našem historickém úsilí o osvětlení našeho revolučního programu je důležité zřetelně se odlišovat od našich nepřátel a proti jejich politikářské a dezorganizační demagogii stavět přesná hesla, podle nichž se náš boj bude orientovat.

* * *

V době, kdy byla předchozí revoluční vlna zcela rozdrcena, v době intenzivního bílého teroru, nám naši soudruzi z RKD ukázali, že proletariát v letech 1938-1945 znovu buržoaznímu světu vmetl do tváře komunistickou výzvu.

Jakožto projev komunistického předvoje – který ani zdaleka nebyl demoralizovaný a nevzdával boj – tato skupina Revolučních komunistů poskytla našemu historickému boji zřejmé perspektivy, které jsou dnes stále platné. Je-li toto období obecně periodou porážky a rozdrcení proletariátu, stále více objevujeme stopy ultraminoritního boje komunistů.

Soudruzi, máte-li nějaké doplňující informace o této skupině a obecně o jakémkoli projevu našeho boje během období 1938-1945 a po něm, pošlete nám je.

Podílejte se na osvojování si naší třídní paměti proti amnézii, kterou by nám buržoazie ráda vnutila!


[1] Tento leták byl původně v jiddiš, ale vytištěn latinkou. U příležitosti uveřejnění tohoto letáku (a také této prezentace) v druhém čísle naší revue Kommunismus v únoru 2000 jsme přeložili do němčiny jeho francouzskou verzi, kterou máme k dispozici.

[2] Autorovo trapné přirovnání programových afirmací typu, „třída proti třídě“, které se v tomto letáku vyskytují, k „třetímu období“ Komunistické internacionály ukazuje na nepochybný vliv trockistických či demokratických kritiků stalinismu. KI ve skutečnosti neudělala nic jiného, než že si oportunisticky a celkem pomíjivě přivlastnila motta odjakživa náležející proletariátu, a připisovat je dnes buržoazním frakcím, které je používaly, je poměrně kontrarevoluční. Odsouzení sociální demokracie jakožto buržoazní strany nebo apelování na boj třídy proti třídě jsou tudíž součástí programových afirmací a historických roztržek proletariátu. Skutečnost, že stalinismus tato hesla chvíli využíval v několika směrech a aliancích ke svému buržoaznímu podplácení, neznamená, že jsou tyto postoje nesprávné.

[3] Text OCR „Révolution et contre-révolution en Russie“ (v Le Prolétaire, 1946), který jsme uveřejnili v naší centrální revue ve francouzštině Le Communiste č. 28 (prosinec 1988), představuje nedocenitelný příspěvek k uchopení procesu, kterým si proletariát v Rusku osvojoval program během vlny bojů v letech 1917-1923; během období, které se vyznačovalo těmi nejvrcholnějšími bojovými akcemi, ale také nedostatečnými rozchody, které vysvětlují jeho tragické důsledky. Tento text představuje fundamentální pól internacionalistické, třídní a militantní kritiky této gigantické a děsivé zkušenosti s revolučními konfrontacemi naší třídy. Uveřejnění tohoto textu v naší revue jsme uvodili představením činnosti OCR ve Francii čtyřicátých let.

[4] Důslednější zpracování tohoto stěžejního tématu si můžete přečíst v našem textu „Neměnnost revolučního postoje k válce – Význam revolučního defétismu“ uveřejněného v naší české centrální revue Komunismus č. 1 (únor 2007).

Reklamy

Komentáře nejsou povoleny.

%d bloggers like this: