Skip to content

Soudružky, ale ženy

9.11.2011

Théorie Communiste o rozporech mezi třídním bojem a zrušením genderu aneb „rozpor v rozporu“ a „revoluce v revoluci“.

Revoluce jako zrušení třídy a genderu vyvolává jisté otázky a problémy spojené se souvislostí mezi třídním bojem a bojem žen. Jedním z nastolených problémů pro nás je i východisko tohoto textu, jenž patří k pokračujícímu projektu, který zatím prodělal určité revize a posuny: nutnost zrušení genderu v revoluci chápané jako komunizace. A to nás vede ke zkoumání otázky skloubení třídních bojů a bojů žen, kapitalistického vykořisťování a maskulinní nadvlády, feminismu a programatismu…

Východisko tohoto textu tedy není situováno v současných bojích ani ve struktuře vztahu, která se v nich manifestuje.

Takže, tvrdíme-li, že zrušení genderů bude revolucí v revoluci, předpokládá to zvláštní dynamiku, která není přivtělena k dynamice třídního boje ani tehdy, když se tento obrací proti sobě samému. Navíc, mluvíme-li o zvláštní dynamice v průběhu revoluce, již dnes tu je zvláštní dynamika genderového vztahu, která se neredukuje na třídní vztah. Říci zvláštní dynamika znamená říci specifický rozpor, neboť vztah prostého antagonismu žádnou dynamiku neobsahuje. Jde tedy vůbec o možnost myslet revoluci v revoluci, rozpor v rozporu. Ale zahrnout jeden prvek pouze do druhého prvku je problematické. Číhá tu milión pastí a obtíží. Na nedávné historii vztahů mezi feminismem a programatismem je to dobře patrné. Vždyť v programatickém kontextu mají ženy, které se v boji nebo v teorii s touto otázkou potýkají, zhruba dvě možnosti:

  • Postulují-li ženy své vykořisťování jako výraz třídního boje, genderový vztah mizí v praxi i teorii. Jinými slovy, kategorie „žena“ je vstřebána třídním bojem a takto se stává neviditelnou. Tento přístup se tedy sice tváří, že danou otázku řeší, ale v jeho důsledku otázka pouze mizí (jedná se o jednu ze slepých uliček „třídně-bojové“ tendence ve feminismu).
  • Jestliže jsou ženy, které tuto otázku nastolují, nuceny – aby se vyhnuly právě popsanému prvnímu řešení – postulovat existenci specifického způsobu vykořisťování, nezávislého na kapitalistickém vztahu vykořisťování, činí tak, aby mohlo dojít k posunům ve specifických kategoriích a procesech genderového vztahu. A v tom je přínos „revolučních feministek“, které vystavěly koncept domácí práce a které hovoří o zrušení mužů a žen. Tento přínos je základem, na němž jsme se mohli pustit do této práce. Avšak – a navzdory tomu, co je v sázce – uvědomujeme si, že je obtížné a umělé udržovat segregaci, myslet kategorii žena a kategorii proletariát jako nezávislé, neboť v reálném životě je člověk samozřejmě obojím zároveň.

Je-li nastolena otázka dynamiky, pak proto, že už v určitých současných bojích, kde ženy kladou otázku genderového vztahu, vidíme, že se potom během boje musí střetnout se svými mužskými soudruhy, jako kupříkladu v argentinském hnutí piqueteros. V srpnu 2005 vzniklo v Tartagalu Movimiento de mujeres desocupadas (MMD) a tyto ženy chtěly bojovat „samostatně“, protože, „i když v organizacích piqueteros tvořily většinu, neměly většinu ve vedoucích orgánech těchto organizací“ (Bruno Astarian, „Le mouvement des piqueteros – Argentine 1994-2006“, brožura Échanges). Bruno Astarian dodává: „A když se dělily výdobytky hnutí, ženám se pravděpodobně ukřivdilo.“ Dochází však k závěru:

„To je momentálně vše, co o MMD z Tartagalu víme. Netřeba však vědět víc, abychom pochopili, že jeho vytvoření značí zpětný ráz v celkovém hnutí. Odloučení boje nezaměstnaných žen od boje nezaměstnaných mužů jde – stejně jako každá separace založená na rase, věku, národnosti atd. – proti zrušení kategorií kapitalistické společnosti, kategorií, jejichž podrytí jsme byli svědky v intenzivnějších fázích boje.“ (ibidem)

Nevíme, jakou roli nebo místo mohly skupiny žen získat v srdci v těchto bojů, ale kritika, která jejich výskyt nahlíží jako prostou známku zpětného rázu a rozdělení hnutí, stejně jako bychom chápali „národnost“, není ničím jiným než ozvěnou klasické programatické představy.

Dedukujeme tudíž, že v genderovém vztahu a situaci žen je něco, co se vzpírá třídnímu boji a co má velice konkrétní důsledek: když ženy bojují, ať už ve veřejné nebo soukromé sféře, když útočí na samotnou existenci těchto sfér, kterou ustavuje jejich oddělení do veřejné a soukromé sféry, musí se střetnout s jejich mužskými soudruhy, nakolik jsou muži a nakolik jsou jejich soudruhy. A ony (ženy) jsou soudružkami mužů, ale ženami.

A konečně, jakmile toto všechno vnímáme, specifikace zvláštní dynamiky genderového vztahu je důležitá proto, že pak budeme s to přemýšlet, jak a proč se budoucí bývalé ženy – které, vzhledem ke svému místu v rozporuplném vztahu muž/žena, samostatně svými činy postulují nutnost zrušení genderu – budou muset v průběhu revoluce střetnout s budoucími bývalými muži, aby toto rozdělení překonaly.

Reklamy

Komentáře nejsou povoleny.

%d bloggers like this: